Směrnice obecného systému vzájemného uznávání odborných kvalifikací se vztahují na ta regulovaná povolání, která nejsou pokryta jinými směrnicemi. Účelem obecného systému vzájemného uznávání profesních kvalifikací není harmonizovat kvalifikační požadavky jednotlivých členských států. Každý členský stát může stanovit jiné a přísnější kvalifikační požadavky u určitého povolání než jiné členské státy, jestliže tu takovou potřebu cítí. Obecný systém sice zásadně stanovuje povinnost takového členského státu uznat kvalifikaci žadatele o výkon tohoto přísněji regulovaného povolání, jestliže je pro stejné povolání (byť mírněji regulované) kvalifikován v jiném členském státě nebo ho zde vykonával. Pro výraznější rozdíly v požadované kvalifikaci a v kvalifikaci, kterou žadatel má, existují v rámci obecného systému tzv. kompenzační opatření (adaptační období, rozdílová zkouška, nutnost doložit odbornou praxi), o kterých je pojednáno níže.

Obecný systém vzájemného uznávání odborných kvalifikací se týká činností osob samostatně výdělečně činných nebo zaměstnanců. Systém je tvořen třemi základními směrnicemi:

Tyto směrnice jsou novelizovány řadou dalších směrnic.

Uznávání v rámci tohoto systému je možno označit za poloautomatické, neboť zásadou je uznávat vzdělání a praxi, pokud se činnost, kterou chce žadatel provozovat shoduje s činností, kterou je oprávněna provozovat ve svém domovském členském státě, a vzdělání a praxe se podstatně neliší. Na rozdíl od oborových směrnic zde nejde o harmonizaci vzdělávání a odborné přípravy. Podstatou obecného systému vzájemného uznávání profesních kvalifikací je vzájemná důvěra, neboť tento systém požaduje po členských státech, aby uznávaly kvalifikace, které se vzděláním a praxí podstatně neodlišují od národních požadavků - tj. aby důvěřovaly členskému státu, kde dotyčná osoba získala kvalifikaci a byla tím oprávněná vykonávat určité regulované povolání, v tom, že by nestanovil příliš měkké podmínky a nedopustil, aby regulované povolání vykonávala osoba nedostatečně kvalifikovaná. Jestliže existují podstatnější rozdíly mezi kvalifikací získanou v jednom členském státě a požadavky jiného členského státu, stanovuje obecný systém vzájemného uznávání profesních kvalifikací možnost předepsat adaptační období nebo zkoušku způsobilosti. Žadatel má právo vybrat si mezi těmito dvěma možnostmi.

Mechanismus kompenzací:

1. důkaz o odborné zkušenosti (praxi) je požadován,

2. rozdílová zkouška nebo adaptační období je požadováno,

Uznávací orgán stanoví seznam oblastí, jejichž znalost je nezbytná pro výkon dané regulované činnosti, a které nejsou dle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace žadatele, přičemž musí brát zřetel na to, že žadatel je odborník, který je v zemi původu k výkonu daného povolání kvalifikován. V rámci adaptačního období si musí doplnit nebo rozdílovou zkouškou prokázat pouze ty znalosti ze stanoveného seznamu oblastí, jež jsou nutné k výkonu povolání v hostitelském státě.